Historie

DISfest - jak to všechno začalo...

Konec léta 2004... pomalu končí sezóna kurzů pro školy... slunce už příjemně hřeje....civiláci popíjejí lahváče...a v hlavách několika zaměstnanců DISu se rodí myšlenka....

Každý, kdo prošel DISem, je jím poznamenán nadosmrti... Jak praví klasik – zážitky nemusí být kladné, stačí když jsou hluboké... a to samé platí o DISu. Kdo tam jednou pracoval či žil... už bude navždy poznamenán – stal se „disákem“.

Když zde právě jeden z „disáků“ končil svou pracovní kariéru, chystala se jako vždy rozlučka. Protože bylo léto a měli jsme rádi muziku, napadlo nás oslavu zpestřit minikoncertem několika kapel. Na improvizovaném podiu z divadelních praktikáblů a batikovaného plátna začala kolem páté odpolední hodiny roku 2004 svůj život jedna legenda...

Hrály zde kapely, které zkoušely v DISácké zkušebně – 3 Tuny, Aspoň, kapela zlínských záchranářů Mirečkovi sekerášé a také Duo dis, v čele s kuchařkou DISu Gabčou Dudákovou. Bylo to amatérské, nové, nedokonalé, ale nepostrádalo to prvek dobrodružství. Vydařená rozlučková párty. Nic víc, nic míň. Přesto se příští rok stalo něco nečekaného... Několik místních fryštačanů se dotazovalo, zda bude opět v létě TEN festival... Festival? Ptali se sami autoři rozlučkové párty... A tak vznikl DISFEST.

Druhý ročník byl ve znamení velkého rozmachu... Více kapel, vstupné, dražší pivo a hlavně megalomansky pojaté podium z lešeňových trubek od Rudolfa... Velká očekávání, velké naděje... ale nakonec celý festival propršel... a organizátoři museli sáhnout do svých peněženek a zadotovat lehce prodělečný rozpočet.

Rok třetí - první pokusy o profesionální přístup. Organizační tým se scházel v dostatečném časovém předstihu. Také propagace se posunula o level výš... První reklamy v regionálních rádiích a kvalitní plakáty předznamenaly novou éru festivalu. Bylo hezky, přišlo dost lidí a byl natočen krátký dokument a klip. Hlavní „hvězdu“ Koňaboj sice solidně převálcovala poetika Tří tun a dorazily sekery Mirečkových Sekerášů, ale celkové vyznění festivalu bylo výborné.

Čtvrtý ročník byl v historii DISfestu největší, kapely hrály už od 14hodin, žánrově od folkových, přes alternativní, až k ryze rockovým. Přes tento hodně napěchovaný program se festival přiblížil jednomu ze svých limitů. Prostě osm kapel je moc. Také veliké žánrové rozpětí spíše uškodilo. Vše nakonec zachraňovaly místní hudební stálice s pomocí folkrockových Happy to meet.

U pátého pokusu už všichni dobře věděli co dělá DISfest DISfestem... Ne počet kapel, známost kapel, či zběsilá dramaturgie apod., ale atmosféra domácího prostředí. Společenství lidí nějak souvisejících s DISem, s jeho činností, s ním sympatizujících. Lidé na festival chodili více se potkat a k tomu jim tam mimochodem někdo hrál. S tímto závěrem jsme se rozhodli vsadit tento ročník na jednoho koně (či auto) jménem Traband. Byl to zdařilý tah... ba co víc, dodnes je pátý ročník považován za jeden z nejlepších.

Šestý ročník a jeho otázka „kam dál“?... Bylo mnoho otazníků, zda vůbec pokračovat a hlavně jak. Nakonec filosofické úvahy ustoupily do pozadí a v létě tu opět byl solidní, našláplý festival, tak jak se na něj jeho fanoušci těšili. Tentokráte bez výrazných hvězd, tedy těch přespolních. Ty místní samozřejmě chybět nemohly. Tento rok se také osvědčilo zařazení improvizačního divadla, které festival rozdělilo do dvou úseků (poslechového a .pařícího). Také jsme zde mohli slyšet zatím nejtvrdší kapelu – ostravské NoizzToy. Byl to dobrý rok.

Takový byl DISfest s copyrightem Sače (Matin „Sač“ Suchomel) a Franty (P. Ing. Mgr. František Bezděk SDB). Změna je ale život, a tak i DISfest zaznamenal jednu novinku. Organizace se chopil nový tým. Také skladba účastníků zaznamenala určitý vývoj, a tomuto vývoji se DISfest přizpůsobil.

Ale i přes to všechno sedmý ročník navázal na skvělou domácí atmosféru posledních let. Úroveň účinkujících byla skvělá a vystupující se bavili stejně dobře jako posluchači. Především strhující dvojice kapel v podání Trabandu a Poletíme? rozpumpovala DISácký areál. Opět vystoupilo improvizační divadlo, které skvěle podpořilo rozmanitost festivalu. Tabásci s SBJ nezklamali, předvedli kus opravdu poctivé muziky a potěšili srdce všech přítomných. Závěrečná tečka v podání Prázdných obalů, skotačících na pódiu, pak uzavřela sedmý ročník hudební produkce na tom našem dvorečku.

Osmička byla ve znamení různorodosti stylů i zvuků. Skvěle festival uvedli 4DOGS a začali tím návštěvností rekordní ročník. Po nich vystoupili Jitunkkampeny. Pódium, které v dešti stavěli obětaví chlapi z „Hroznovky“ (díky) pak využilo místní seskupení Hudba Fryšták, aby za vlastního působivého zvukového doprovodu vyzkoušelo jeho nostnost před v historii DISfestu největším hmotnostním zatížením v podobě dvanáctičlenného souboru kapely F-dur Jazzband s opravdu famózním a originálním hlasovým projevem zpěvačky Zuzany Sapárové. Jeden z top výkonů posledních let pak předvedly dva soubory z Valmezu a Prahy při zápasu v divadelní improvizaci. Následná hudební smršť v provedení Medicimbalu pak byla jedním z vrcholů celého osmé ročníku a třeba U2 v podání cimbálu a akordeonu byli opravdová lahůdka. Asi největším tahákem pak bylo vystoupení hranických November 2nd s baskytarovou legendou Vladimírem „Gumou“ Kulhánkem. Závěr podařeného ročníku obstarali kluci z Hulína – VSPH. Energie a kontakt s publikem zabodovaly především u mladého publika. Nu, osmý ročník skončil, zbyly pěkné zážitky a vzpomínky. Díky všem účastníkům, účinkujícím a organizátorům…

… a jede se dál!